Kostel sv. Martina

Byl vystavěn z lomového kamene kladeného řádkovitě na tvrdou vápennou maltu. Okolo r. 1300 byl vyzdoben nástěnnými malbami, které tvoří přechod mezi byzantsko-románskými freskami a vyspělou malbou gotickou. Poněvadž kostel trpěl od počátku vlhkostí, zachovaly se malby jemných barev pouze na závěru presbytáře, a to, vyjma části pašijového výjevu na východní zdi, korunování Panny Marie a obraz sv. Martina dělícího se o plášť se žebrákem. 

V písemných pramenech se objevuje kralický kostel poměrně pozdě. Poprvé je doložen teprve r. 1345, kdy se uvádí kralický farář. Jinak o stavbě zprávy mlčí. Za reformace se stala svatyně bratrským sborem, jenž se připomíná již před polovinou XVI. Století. Po rekatolizace fara zanikla a chrám byl připojen r. 1622 k Mohelnu, od r. 1785 k Jinošovu. Roku 1856 byla budova poškozena bleskem, příštího roku však byla opravena. Tehdy byla pokryta taškami a barokní střecha na věži byla nahrazena jednoduchým stanem. Starého stavu se značně dotkla celková obnova památky v letech 1901–1902. Kostel dostal novou dlažbu, výmalbu a ne právě vkusný hlavní oltář. Na jižní straně byl znovu otevřen zazděný portálek a staré náhrobky byly osazeny na jižním průčelí lodi do hrubého betónového orámování. Při této restauraci se zjistily v kostele jednak bratrské nápisy, jednak byly odkryty v presbyteriu zlomky starších maleb. Oba nálezy byly částečně obnoveny, avšak neodborně bez větší šetrnosti. Teprve oprava kostelního interiéru v roce 1956–1957 přinesla lepší poznatky o původní chrámové výzdobě a zabezpečila ji podle tehdejších zásad památkové ochrany. 


Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že novodobé obnovy zasahovaly často necitlivě do vnějšího i vnitřního vzhledu chrámu. Není však nutné si zatajovat, ze kralický kostel nemá význam vynikajícího architektonického díla. Avšak starobylost a vztahy k důležitým zjevům moravských kulturních dějin posunují rustikálnost svatyně do vyšších významových poloh národních tradic. 

Archeologickým rozborem kralického kostela lze určit, že jádro celé dnešní stavby, tj. presbyterium, loď, věž a sakristie, je současné a původní a že slohově přísluší do doby románské. Loď, původně plochostropá, byla dodatečně zaklenuta a přestavěna pozdněgoticky asi v první třetině 16. Století. Pokud jde o věž, měla nejprve jen dřevěnou zvonici (místo dnešního cihlového patra). Datování původní svatyně plyne z architektonických útvarů a přesněji ze skromného detailu tj. zejména podle střílny prvního poschodí věže, neboť portálky lodi lze sotva považovat za autentické. Z uvedených znaků je zřejmé, že kralický kostel je památka pozdněrománského údobí, přibližně z doby kolem roku 1210.