Stručné dějiny obce

Název Kralice, původně Králice, napovídá, že zde zprvu sídlili ”králíci”, královi lidé. Patrně výsluhou je dostal vladycký rod, mající ve znaku dvě zkřížené sekery, jehož členové se psali podle názvu místa Kraličtí z Kralic; na Kralicích jsou doloženi od počátku 14. století. První zmínka o kralické tvrzi pochází z. r. 1379. Posledními mužskými příslušníky rodu byli Hron Blud (+ 1513), Jindřich (+ 1576) a Jan Fridrich (+ před r. 1609), muži zvučných jmen ve veřejných záležitostech Moravy. Z nich Jindřich měl přestavěl kralickou tvrz asi v první polovině 40. let 16. století na menší renesanční zámek, který byl zničen za třicetileté války. V r. 1572 prodal kolébku rodu Kralice se zámkem, dále Lhotice, Jakubov, část Kuroslep a pustou Kraví Horu za 14 000 kop grošů podporovateli moravské větve měšťanského panství; jeho součástí Kralice již v dalších stoletích zůstaly.

Císař Rudolf II. Vydal 30. Června 1577 mandát ”proti náboženským novotám na Moravě”, namířený v první řadě proti ivančické akademii a bratrské tiskárně. Olomoucký biskup Pavlovský takto získal výhradní právo cenzurovat všechny tisky připravované na Moravě.

Když se po této neočekávané události obrátil Jan Eneáš o pomoc k Janu z Žerotína, propůjčil tento vlivný moravský pán jednotě bratrské útulek pro tiskárnu na kralické tvrzi. Na jaře roku 1578 ocitla se tudíž ohrožovaná bratrská tiskárna v Kralicích nad Oslavou, společně také s velkou knihovnou bratří. Kralická tvrz poskytovala tiskárně výborný úkryt, neboť síla jejích hradebních zdí byla ještě umocněna věncem okolních lesů obepínajících tehdejší Kralice ze tří stran. Tiskárnu sem v tichosti převezl její správce Zachariáš Solín a setrvala tu plných dvaačtyřicet let. Z téměř stoleté existence bratrské tiskány bylo právě toto její nejúspěšnější a nejplodnější období.

Roku 1605 důsledkem vpádu bočkajovských vojsk a jejich turecko-tatarských pomocníků, v nastanuvší panice, došlo k zakopání stříbrných mincí, získaných prodejem tisků, do hradního příkopu. V tomto roce také zasáhl Kralice a okolí mor. Až do roku 1615 pak na tvrzi vládla pohoda, poněvadž funkci zemského hejtmana na Moravě zastával ochránce jednoty bratrské pan Karel starší z Žerotína.

Na Moravu však, stejně jako na jiné země, stále více doléhalo rostoucí napětí mezí dvěma nepřátelskými tábory v Evropě, z něhož u nás vzplanulo české povstání proti Habsburkům, zakončené tragickou Bílou horou s jejími krutými následky. Pánem na kralické tvrzi sice zůstal Karel starší z Žerotína, ale zbaven funkce zemského hejtmana neměl už zdaleka tak mocný politický vliv. Připadla mu nakonec starost o záchranu bratrské tiskárny, když tvrz byla někdy na přelomu let 1620/21 vypleněna císařskými oddíly. V této kritické době vzal Karel starší z Žerotína bratrskou tiskárnu do ochrany na svůj náměšťský zámek. Na Kralicích zůstala až do roku 1628 jen velká bratrská knihovna, která se stala útočištěm ještě několika duchovních jednoty. V roce 1626 se tu na své cestě s politickým posláním zastavil Jan Amos Komenský. To už byla kralická tvrz tichá, bez hluku a šumu tiskárny a bratrské školy, zakázané rovněž ihned po bělohorské porážce českých stavů.

Po vydáni "Obnoveného zřízení zemského" v roce 1628, které mimo jiné nedovolovalo v zemi pobyt nekatolíkům, odešel i Karel starší z Žerotína do exilu. Nejprve se však postaral o tiskárnu, knihovnu a archív jednoty bratrské, které mu byly svěřeny pod ochranu. Na podzim roku 1628 byla odstěhována knihovna potajmu do Vratislavi a tam uložena do Žerotínova domu. O rok později zakotvila tiskárna po strastiplné pouti v polském Lešně, aby i nadále sloužila k vydávání bratrských tisků, zejména proslulých spisů Jana Amose Komenského.